Řada článků římského jezuitského časopisu „La Civiltà Cattolica“ z roku 1890 jednak přináší další tolik potřebné a důkladně doložené poučení o jádru židovské otázky, ale současně ukazuje, jak se během historicky velmi krátké doby Božím dopuštěním z kdysi nejpevnější opory papežství, řádu svatého Ignáce, stal nejoddanější vazal talmudského Židovstva všech směrů a odstínů. Dnešní postoj jezuitského řádu je již tak vzdálený od Boží pravdy, že by se mu každý skutečný katolík měl opatrně vyhýbat jako semeništi nejhorších bludů a zrady dědictví svého zakladatele.

Popisované skutečnosti z doby před více než sto lety jsou předobrazem a mementem naší současnosti, přirozeně v ještě mnohem větších rozměrech a s nesrovnatelně pochmurnější výhlídkou do budoucnosti.          

Co říká jezuitský časopis v roce 1890, na tom se dodnes nic nezměnilo; samozřejmě s tím, že je všechno dnes „pokročilejší“, ale také zřejmější pro toho, kdo chce vidět:

„Stručně řečeno, judaismus se skládá výhradně z lásky a z nenávisti: neukojitelné lásky ke zlatu, auri sacra fames [‚posvěceného‘ hladu po zlatu], a bezmezné nenávisti ke Kristu. Láska slouží nenávisti, a nenávist má jako láska vést až k vrcholu panství, které je satanským deliriem zavrženého Izraele. Zkoumáním historie zednářstva zjistíme, že od minulého století až do naší doby si nehledělo ničeho jiného víc než hromadění bohatství a zuřivého potírání Krista a jeho Církve v křesťanské společnosti. Veškerá zjevná i skrytá nadvláda zednářstva stojí ve službách divoké hebrejské touhy po zničení křesťanské moci ve snaze usadit se na jejích troskách.“

Židé dodnes bědují nad pronásledováním, kterému byli v průběhu věků vystaveni – a údajně mnohdy jsou i dnes – ze strany ostatních národů. Stěžují si právem? Poslyšme, co o tom říká upřímný židovský konvertita, P. Ratisbonne:

„Neštěstím Židů je skutečnost, že neumějí otevřít oči a poznat skutečnou příčinu pronásledování, jemuž byli tak bezpříkladně vystaveni po všechna staletí. Během věků se mnoha národům dostalo špatného zacházení ze strany ostatních. Tyto ukrutnosti však vždy po nějaké době skončily a nikdy k nim nedocházelo ve stejný čas po celém světě. Naproti tomu pronásledování Židů je charakterizováno trvalostí a univerzalitou. Jde tedy o jedinečný případ, který se čistě lidsky nedá vysvětlit.“ Poté se autor vrací k plánům Boží spravedlnosti, jež se tak neúprosně projevují v ranách osudu národu, který zde na zemi napodobuje satanskou vzpouru v nebi!

Ze všeho v časopisu La Civiltà Cattolica řečeného pro nás tedy vyplývá jasný závěr: „Pokud se od Církve Ježíše Krista vzdálené křesťanské společnosti k ní zase nevrátí, budou marně čekat na vysvobození ze železného jařma Židů. Dokud bude trvat hřích, potrvá i trest, ba dokonce se ještě zostří. Právě svou vzpourou proti Bohu jsou křesťané přístupní degenerovaným židovským naukám a jsou také za to Bohem trestáni židovskou metlou. Pokud se nedají na pokání, Bůh s takovou špatností skoncuje v čase, kdy se mu zlíbí. Modleme se, aby toto pojednání jim pomohlo najít cestu k opravdovému obrácení.“