Kritický rozbor nového mešního řádu (Novus Ordo Missae) předkladatelů Alfredo kardi­nála Ot­ta­­vianiho a Antonio kardinála Bacciho z roku 1969 v překladu dr. Miloslava Skácela je skvělým a také mimořádně potřebným příspěv­kem k pochopení zásadního a neodstra­ni­tel­ného rozdílu mezi skutečnou mší svatou, zav­e­­denou svatým Piem V., a je­­jí zprotestantizovanou karikaturou pokoncilní „mše“ Pavla VI. Jediná pravá latinská mše byla ustavena Tridentským koncilem (1545-1563) a za­vedena pro věčné časy bullou QUO PRIMUM sv. papežem Piem V. roku 1570. „Tedy vůbec nikdo z lidí nesmí zrušit tuto stránku našeho povolení, ustanovení, na­ří­zení, rozkazu, koncese, dovolení, prohlášení vůle, rozhodnutí a zákazu, ani se jí v ne­rozvážné opovážlivosti protivit. Jestliže by se však někdo odvážil zkusit to, nechť ví, že ho stihne hněv všemohoucího Boha a jeho apoštolů Petra a Pavla“ (Pius V.) Na II. vatikánském koncilu, který byl v režii Židů a zednářů, šest protestantských duchovních pod vedením zednáře msgre Annibale Bugniniho navrhlo Novus Ordo Missae (Nový mešní řád). Nová mše, jak je zřejmé z výňatku bully sv. Pia V., je absolutně neplatná! Vzdor těmto zcela jasným slovům sv. Pia V. ji v pokoncilní sektě zavedl „papež“ Pavel VI., Žid a zednář, a svým opovážlivým činem se sám vyloučil z katolické církve, o papežském úřadu ani nemluvě. Kdo jej (i všechny ostatní pokoncilní „papeže“ až po současného) i nadále považuje za platného papeže Kristovy církve, by se měl v zájmu vlastní spásy z bully QUO PRIMUM poučit, jak hroznému trestu na věčnosti se tím vystavuje. Argumenty, které zde předkladatelé na podporu tohoto rozboru uvádí, jsou zcela jasné, zře­j­mé a nevývratné, protože se opírají nejen o tradici církve svaté, ale také pro každého katolíka věčně závazná rozhodnutí velkých papežů. Spolu se studií „Církev po koncilu“ (1970) katolického autora dr. Miloslava Skácela jde o souhrn poučení o stavu, záludné strategii a globalistických judaizačních cílech tzv. „nové církve“, který vlastně žádný komentář nepotřebuje.