Autor (a spoluautoři) vynikající a nesmírně potřebné knihy, Maurice Pinay (vlastním jménem Sáenz y Arriaga S. J., 1899-1976), o pradávném boji talmudského Židovstva proti katolické Církvi i křesťanské společnosti, je bezesporu jedním z nejpovolanějších. Doslova všechno pro Církev tak tragické, co o nadcházejícím koncilu předpověděl, se také do nejmenších detailů splnilo! Svědčí o tom třeba tato jasnozřivá slova, napsaná ještě před zhoubným II. vatikánským koncilem: „Dnes chce ‚pátá kolona‘ ve vysokém kléru dosáhnout toho, aby na nadcházejícím vatikánském koncilu byly schváleny určité – za údajné vylepšení vydávané – reformy, které mají vydat ovečky vlkům, protože ve skutečnosti chce zabránit, aby se národy mohly bránit imperialismu Židů a jeho zvrácenému spiknutí. Bude se snažit prosadit, aby koncil vytýčil povšechné a mlhavé teze o sjednocení národů či církví, kterých by Židovstvo i jeho komplicové a agenti v kléru mohli později zneužít. Jestliže dříve Církev svatá a křesťanské národy přijímaly výše zmíněná opatření, aby podvratnou činnost otevřených Židů znemožnily nebo alespoň oslabily, obracely ovšem svou pozornost zvláště také na problém skrytých Židů (židovských kacířů) a jejich rozvratných hnutí (různé bludy).“ „Proto nyní chystají neuvěřitelně smělý krok a nadcházejícího ekumenického koncilu hodlají využít k tomu, aby s pomocí své ‚páté kolony‘ v lůně Církve prosadili její naprosté reformy změnou liturgie, církevních obřadů i vypuštěním všech zmínek o ničemnosti a nebezpečnosti Židovstva. … Tím Židé a jejich spřeženci v kléru chtějí ještě více zaslepit křesťany i církevní hodnostáře, kteří by pak již neznali úhlavního nepřítele Církve a neuměli se mu účinně bránit! Je zcela zřejmé, že potom by Židé mohli ještě snadněji pokračovat v zotročování a ničení Kristovy Církve i celého lidstva“ To jistě postačí k prokázání skutečnosti, že příslušníci „páté kolony“ v kléru svým odsuzováním „antisemitismu“ chtějí dostat na lavici obžalovaných nejen samotného Ježíše Krista a apoštoly, nýbrž i církevní Otce, nejproslulejší ekumenické koncily a nejuznávanější papeže – slovem celou Církev svatou. Jejich hříšné záměry jsou ještě usnadňovány neznalostí skutečných dějin Církve, která je bohužel v dnešním kléru již všeobecná. Tito Jidáši naší doby věří, že pod ochranou takové neznalosti a pomocí obratných intrik se jim podaří vlákat nejzbožnější a nejdobromyslnější církevní hodnostáře do smrtící pasti. „Pouhá skutečnost, že Svatý stolec odporuje Církví stanovenému učení a prohlásí, že ‚hříšné Židy‘ Bůh miluje, jak to „Satanova synagoga“ potají plánuje, stejně jako že jí ustoupí a uzavře s ní spojenectví, což ani náš Pán s apoštoly ani Církev svatá za téměř dvacet století neučinili, by byla nejen zlehčením a současně i odsouzením učení a politiky našeho Spasitele, apoštolů, papežů, světců a koncilů, nýbrž i zavedením Církve svaté do slepé uličky. Její nepřátelé by pak mohli dokazovat, že co kdysi měla za špatné, je nyní dobré, což by mělo snadno představitelné katastrofální následky.“ Několik dalších ukázek z fundamentálního díla mexického jezuity jistě postačí. Tak například o záludném „křesťansko-židovském sbratření“ mj. říká: „Zatímco tedy budou křesťané věrně dodržovat dojednané podmínky a lhůty, Židé je budou porušovat, a dobrovolného sebespoutání katolíků využijí k snadnějšímu dosažení svého cíle, k rozbití Církve, zničení jejího kléru a zotročení lidstva.“ A falešný výklad Talmudu o „vyvolenosti“ Židů ke světovládě podává autor těmito nezapomenutelnými slovy: „Nezpochybnitelný dokument lateránského koncilu svým poukazem na úskočnost Židů, hrozící záhy zničit veškerý křesťanský majetek, tedy znovu potvrzuje židovskou tendenci zmocnit se bohatství křesťanů i pohanů, která je odvozena z Talmudu a kabbaly. Již před téměř dvěma tisíci lety nebyla synagoga ani tak chrámem k uctívání Boha, jako mnohem spíše hlavním stanem bandy nejnebezpečnějších a nejmocnějších zločinců všech dob. Není sebemenších pochyb o tom, že v takovém případě mají ostatní národy přirozené právo na obranu stejně tak, jako jsou oprávněny chránit své majetky před jakýmikoli jinými lupiči. Nikdo nemůže toto právo národům upírat, a to ani duchovní ‚páté kolony‘, sloužící podstatně méně Bohu než zájmům Židovstva.“ „Židé jsou skálopevně přesvědčeni o svém právu štvát proti národům, nechávat je krvácet v občanských válkách a vůbec se na nich dopouštět všech možných zločinů, aniž by se jim za to dostalo zaslouženého trestu. Kdykoli je však někdo s energií svatého Cyrila drží zkrátka a jejich násilnické excesy spravedlivě trestá, pak jej zahrnují ostouzením a snaží se ho připravit o úctu a vážnost u spoluobčanů. A neodpustí mu ani po smrti.“ „Židé označují křesťana za fanatického vždy, když jen brání své náboženství a vlast! Není na tom nic zvláštního, pokud si uvědomíme, že Židé jsou úhlavními nepřáteli křesťanstva i lidského pokolení, a pochopíme-li, že se obhájci Církve, vlasti a lidstva musejí svému největšímu nepříteli energicky postavit na odpor, nechtějí-li podlehnout.“ Předkládané dílo bylo rozdáváno účastníkům II. vatikánského koncilu se záměrem varovat je a upozornit na Židy a zednáři chystaný převrat („II. vatikánský koncil byl pro Církev rokem 1789“ – kardinál a zednář Suenens). Pravda je však naší zbraní a „radost Páně naší silou“. Je-li obava, že při hájení pravdy vznikne pohoršení, je lépe, když takové pohoršení vznikne, než když se pro ně upustí od hájení pravdy. (Sv. Řehoř Veliký.) Proto nelze než co nejnaléhavěji doporučit četbu Pinayovy knihy všem, kteří si až dosud utvářeli pohled na dějiny a svět pouze ze svůdně lživé zednářské propagandy, pomoci jim zbavit se zaslepení, jímž jsou hypnotizováni, a „poznat skutečnou pravdu, která nás osvobodí“ (Jan, 8,32).