Prohlédněme si zednářské „Prohlášení práv člověka a občana“ z roku 1789 podrobněji, a sami uvidíme, jak je ďábelské. Každý článek tohoto vskutku „Satanova desatera“ napomáhá věčnému zatracení duší! – Taková je základní výpověď předkládaného díla anonymního francouzského autora, které již samotným titulem „Satanovo desatero, boj papežství proti zednářstvu a lidským právům“ je v naší době naprostého duchovního temna takřka předurčeno mnohé překvapit, pohoršit a dokonce šokovat. „Boj proti lidským právům“, posvátné krávě moderních demokracií – a jak čtenář zjistí, již i těch mnohem dřívějších – je přece neslýchaný, odpuzující až traumatizující i jen jako pouhá představa! Ale je tomu skutečně tak? Nad tím by se měl vážně zamyslet každý, nejenom katolík, i když právě ten především. Tzv. lidská práva jsou totiž naprostým protikladem Božího desatera. Vyšlá z tajných setkání lóží – Satanovy synagogy! – nedokázala nikdy popřít svůj ďábelský charakter. Již bezprostředně po jejich slavnostním „vyhlášení“ během francouzské revoluce byla Boží přikázání „Nebudeš míti jiného Boha mimo mě“, „Pomni, abys den sváteční světil“, ale i „Nezabiješ“ a „Nepokradeš“ jménem „lidských práv“ do té míry pošlapána, že čerstvě „lidskými právy“ obšťastněným velmi brzy zmizela ve všudypřítomném teroru nekonečných „čistek“ pomocí gilotiny. Překládaná kniha, současně i velmi podmanivé historické líčení konkrétními lóžovými bratry plánované, řízené a dokonce osobně páchané „francouzské“ revoluce i jejího následného „zabetonování“ přesvědčivě ukazuje, proč a do jaké míry musel bezbožný koncept „lidských práv“ nezbytně ztroskotat. Jinak řečeno, proč musel zákonitě vést k onomu strašlivě beznadějnému stavu světa i Církve, jehož svědky jsme dnes na prahu k protikřesťanskému „Jednomu světu“, aniž by tomu zdrcující většina křesťanů věnovala sebemenší pozornost. Čím silněji a rychleji se dnešní člověk nechává unášet „duchem doby“, tím méně se stará, jak to dopadne. Kdo si knihu opravdu pozorně pročte, měl by přestat papouškovat chvalozpěvy na „lidská práva“, a také samotnými věřícími křesťany bez přemýšlení přijímané pokrytecké heslo zednářů, „porušování lidských práv“, by měl důsledně vykázat ze svého slovníku! Autor nám svou analýzou, založenou na učení skutečných papežů pravé katolické církve i nezpochybnitelných výroků předních osob židovského zednářstva také jasně ukazuje běžně rozšířený omyl, že Francouzská revoluce je dávno odbytou historickou episodou: její duch – včetně důsledků i duchovních potomků jejích původců – působí dál a dotýká se bezprostředně doslova každého z nás! „Obnova Šalamounova chrámu tedy symbolizuje pomstu ‚vyvoleného lidu‘ na národech pohanů, zřízení panství judaismu nad celým světem. A právě k nepozorovatelné instalaci světovlády bylo vytvořeno zednářstvo; dostalo za úkol rozbít duchovní i světskou moc ‚gójů‘ (Nežidů), papežství a monarchie... Nežidovským zednářům se namluvilo, že bojují za osvobození lidského pokolení, zatímco jejich činnost měla ve skutečnosti vést k zcela jinému výsledku! V lóžích neznámá vrchnost formuje členy, aniž by to ti zpozorovali; v republice manipulují zednářští bratři zbytkem občanů, kteří to vůbec netuší. Zdánlivě o všem hlasuje lid; ve skutečnosti je bez svého vědomí dirigován skrytou mocí tajných společností, jež v početných masmédiích šíří po celé zemi hesla a nové vůdčí ideje.“ „Dobrý zednář není nic jiného, než ‚laik‘ Izraele. Jinými slovy, zednářstvo bylo od svého počátku organizací, určenou k judaizaci gójů (Nežidů).“ Předkládaná studie je dokonalým poučením o skutečném charakteru a smyslu demokracie. Článek 6 (Prohlášení lidských práv 1789), které je základem ústavy prakticky všech současných „demokracií“, umožňuje zřízení absolutní zednářské tyranie nad danou zemí. Především lze vydávat všechny možné, třeba i nejzrůdnější zákony, protože „všeobecná vůle“ je jediným kritériem pro spravedlivé i nespravedlivé. Dále nejsou zákony schvalovány lidem, nýbrž jeho reprezentanty. A protože rozhodující většina těchto „reprezentantů“ slouží sektě, může dnes zednářstvo všem zemím tím nejlegálnějším způsobem ukládat takové zákony, jaké jen chce. „V demokracii, tak oddané lidským právům, pochází moc skutečně zdola – a to z mnohem větší hloubky, než tuší mnoho samotných zednářů. Neváháme tvrdit, že tato koncepce autority a vzpoury vyšla přímo z hlubin pekla! Nepředstavuje snad Lucifer osobně pratyp revolty proti autoritě? Satan se odmítl podřídit legitimní autoritě všemocného Boha. Namísto pokorného vzývání Stvořitele dal přednost své vlastní vůli. ‚Non serviam!‘, zvolal, ‚Nechci sloužit!‘ (Je 2,20). ‚Vystoupím na nebesa, vyvýším svůj trůn až nad Boží hvězdy. Vystoupím na posvátná návrší, s Nejvyšším se budu měřit‘ (Iz 14, 13 ad). – Lucifer se snažil přimět k rebelii rovněž ostatní anděly, pokoušel se takřka zbavit Boha trůnu všeobecnou vůlí. Podařilo se mu svést třetinu nebeského dvora. Svatý archanděl Michael shromáždil dobré duchy a svrhl padlého anděla do pekel. Od té doby se Satan a padlí andělé potulují po světě, snaží se podnítit lidi k napodobení své vzpoury proti božím přikázáním a tím je strhnout k sobě do pekla.“ Svým „Prohlášením“ nabízí zednářstvo všechno možné, jen aby lidi pozvolna oddělilo od náboženství vštěpováním mu nových zásad. Zednářstvu, „Satanově synagoze“ (Pius IX.), se roku 1789 podařilo instalovat systém, jenž podporuje zatracení co největšího počtu lidí. Zednářský záměr lze tedy nakonec shrnout do následující trilogie: „volnost – rovnost – zatracení“. Není tedy divu, že většina Evropanů se o dvě století později stala lhostejnou, egoistickou a ateistickou. „Zde se již bezprostředně dotýkáme velkého klamu, základního a zásadního podvodu, před dvěma stoletími instalované údajné „demokracie“. Oficiálně je to ‚lid‘, kdo nám vládne: žijeme v ‚demo‘kracii [tj. řecky ‚lido‘vládě]. Ve skutečnosti jsou však kostky ‚cinknuté‘. Nevládne nám lid nýbrž jeho ‚reprezentanti‘, a tito ‚lidoví zástupci‘ jsou vždy určováni zednářstvem!“ Vynikající znalec zednářstva v 19. století a autor několika nesmrtelných knih na dané téma, Eduard Drumont, vystihl podstatu „většinové demokracie“ následovně: „Zednářský poslanec má dva mandáty: ten, co dostal od svých voličů, mandát, který nic neplatí, jímž je možné se bavit a beztrestně jej porušovat, kdykoli se mu jen zachce; a pak ten, který obdržel od svých bratrů, mandát, jenž je velitelský a posvátný.“ I těchto několik ukázek za mnoho dalších dovoluje prohlásit, že souhrnně zde jde o zatím nejlepší dostupné dílo o skutečném charakteru i významu tzv. francouzské revoluce 1789 a také – a to především – o jejím duchovním původci, iniciátorovi i vůdci, o židovském zednářstvu! Je velice poučné i pro současného čtenáře, a především pro něj, protože mu může mimo mnohé jiné také objasnit, že Charta 77 (jejíž personální jádro se skládalo z Židů a zednářů) i následná „změna režimu z vůle národa“ v listopadu 1989 byly rovněž instalovány a řízeny přesně podle vzoru zednářské revoluce (M. Dolejší, „Analýza 17. listopadu 1989“, Praha 1990). Šlo o taktické stažení bolševismu z oběhu a jeho nahrazení mnohem rafinovanější diktaturou – zednářskou demokracií – v kontextu realizace nové koncepce uspořádání mocenských poměrů v Evropě i ve světě s finálním cílem instalovat univerzální židovskou světovládu! Kniha rovněž nabízí mimořádně bohatou bibliografii, zčásti i zednářskou, a tím cennější pro hlubší studium daného téma.