O systému bludů modernismu svatý papež Pius X. v encyklice „Pascendi Dominici gregis“ z roku 1907 učil a rozhodl mj. takto: 

„Již teď je však nutno připomenout, že podle této nauky… je možno pokládat za pravé kterékoliv náboženství včetně pohanství. ... Modernisté totiž říkají, že se nesmí věřit, jako by církev a svátosti byly ustanoveny od Krista. Hlasitě se domáhají reformy celého zřízení církve, zejména v oblasti kázně a dogmat. Církev se podle nich musí uvnitř i navenek přizpůsobit modernímu vědomí, které jednoznačně tíhne k demokracii. Neponechávají vskutku v církvi nic, co by nemělo být reformováno podle jejich zásad. Kdyby někdo chtěl spojit v jeden celek všechny bludy o víře, nemohl by učinit lépe než modernisté.“

Modernisté jdou ve svých bludech tak daleko, že neváhají nazvat Krista pouhým prorokem, což mají ostatně společné s muslimy. Nakonec jim to potvrdil i Wojtyla, nejvyšší šéf pokoncilní sekty, který na svých cestách do mohamedánských zemích ostentativně líbal korán.

Pokoncilní Vatikán pod egidou zednářů již téměř všechny bludy modernistů, vyjmenované v encyklice sv. Pia X., nejen akceptoval a zavedl do „církevní“ praxe, ale v mnoha směrech je ještě daleko překonal.

Je rovněž příznačné, že svatým Piem X. nařízená protimodernistická přísaha, kterou byl povinen skládat každý budoucí kněz před vysvěcením, byla již také dávno potichu vypuštěna. Není těžké pochopit, proč!