Bulla Klementa XII. z roku 1738 je prvním závažným – a tedy pro všechny katolíky také závazným – papežským dokumentem proti již tehdy lavinovitě se šířícímu protikřesťanskému zednářstvu. Jeho konstituci potvrdil a obnovil Benedikt XIV. roku 1751 v konstituci „Providas“. V jejich stopách kráčel Pius VII. roku 1821 konstitucí „Ecclesiam a Christo Jesu“. Lev XII. pojal do své konstituce „Quo graviora“ z roku 1825 akta a dekrety předcházejících papežů a s konečnou platností je potvrdil. Ve stejném smyslu vyzněly i projevy Pia VIII. roku 1829 v encyklice „Traditi“, Řehoře XVI. roku 1832 v encyklice „Mirari vos“ a zvláště pak Pia IX. roku 1864 v encyklice „Quanta cura“. Na zednářské nebezpečí pak ještě znovu upozornil Lev XIII. roku 1884 v encyklice „Humanum genus“.